Roadtrip přes Slovinsko do Chorvatska – část II. – Slovinsko

Jak jsem psala už v předchozím článku, rozhodly jsme se vyjet v sobotu brzy ráno. Čekalo nás 6 hodin jízdy autem na Slovinsko, přesněji do Bohinjske Bistrice, kde jsme měli strávit první 3 noci. Budík jsme měly nastavený na pátou ranní, věci sbalené z předchozího dne, takže stačilo uvařit čaj do termosky, do auta naložit psy a batohy a mohli jsme vyrazit. Sobota měla být slunečná a výjimečně se teda rosničky trefily a slunečno a teplo opravdu bylo. Proto dneska už víme, že příště bychom klidně vstaly o hodinku dřív a raději vyjely ještě před svítáním. Ale v tomto asi záleží, komu se jak dobře řídí. My jsme spíš ranní ptáčata, takže jízda na noc pro nás nepřipadá v úvahu.

První část cesty by byla úplně v klidu a pohodě, ALE – ta nová kennelka, kterou nám šila Mirča, má zipy jen po stranách a dole je bez jakéhokoliv zapínání. Tím, že jsme ji do auta instalovaly dva dny před odjezdem, nestihli jsme ji vyvízt na žádnou zkušební jízdu a ani ve snu nás nenapadlo, že by Darťa třeba chtěl absence spodního zapínání využít. Jenže se tak stalo. Darťa jednoduše někde za Táborem (od nás z domu je to asi 20 minut cesty) zjistil, že z bedýnky může vylízt a zkontrolovat, jestli brácha Baileys v kleci vedle odpočívá nebo jestli za námi třeba nejedou policajti. Takže první zastávka proběhla ještě dřív, než se nám pořádně zahřál motor. Darťa si pod naším dohledem v klidu znovu zalezl do kennelky, vše jsme zapnuly, překontrolovaly a…. u Budějic už zase kontroloval silniční dopravu okýnkem v kufru.

Slunce se teprve pomalu hrabalo na obzor, takže je jasné, že žádný obchod, kde bychom mohly pořídit výbavu pro švadlenky nebo jednoduše něco, čím by se dala bedýnka líp zabezpečit, otevřený nebyl. Takže jsme s občasně vyčumujícím Darťou jednoduše překročili hranice do Rakouska a za doprovodu tichých modliteb ke všem silničním bohům jsme v jízdě pokračovali. Ano, nejsme teda zrovna vzor toho, jak by to mělo vypadat. Ale ani jedna z nás není zrovna žádná švadlenka a jednoduše jsme nenašly řešení, jak spodní část kennelky uzavřít tak, aby Dartíček nelezl ven a kennelku jsme nezničily (stačí, že v nějaký moment Darťa vytrhnul zip a to teprve půjdeme za Mirčou s prosíkem, aby nám ho opravila). Navíc, jak jsem psala v úvodním článku – nehledejte tady hru na dokonalost, ale hlavně autentické zážitky se vším pozitivním i negativním, co k nim patří.

S dalšími dvěma zastávkami jsme tedy brzy odpoledne dorazili do Bohinjske Bistrice. Tady bych se ještě zastavila u toho, proč jsme stavěly na pár nocí na Slovinsku a nejely na jeden zátah k moři do Chorvatska. Vlastně jsme od začátku neměly přesný plán, jediná jistota byla, že cesta je cíl a jestli nás zavede do Chorvatska, tak skvělé. Pokud ne, rozhodně bychom se nehroutily a všichni 4 bychom si to užili na 1000% i bez moře. O Slovinsku jsme slyšely spoustu krásného – že jsou hodně přátelští ke psům a pejskařům, příroda je přenádherná a lidi milí. Protože se na dovolené – ať už se psama nebo bez nich – nemáme úplně potřebu válet 14 dní v kuse v jednom vyleženým dolíku na pláži, byla tady taky možnost že dovolenou jednoduše prochodíme po Slovinských horách a kopečkách. Nakonec jsme ale vychytali hodně slunečné a teplé počasí a to bychom si to chození po horách neužily ani my a ani pejskové. Takže jsme si ve Slovinsku užili necelé 3 perfektní dny a už teď víme, že se někdy vrátíme na dýl a třeba dřív z jara.

Apartmány Bor, kde jsme se ubytovali, jsme s Niki našly jednoduše přes Booking.com – původně jsme chtěly přespat někde blízko Bledu, jenže jsme ubytování hledaly asi 4 dny před odjezdem a okolo Bledu bylo vše buďto obsazené anebo za ceny, které nejsme ochotné zaplatit za přespání a sprchu. Rozšířily jsme tedy okruh hledání a Bohinjska Bistrica byla skvělá volba – městečko dost vybavené na to, abyste tam koupili, co potřebujete a došli si do slušné restaurace a jezera Bled i Bohinj jsou v příjemné dojezdové vzdálenosti. Ubytování v těchto apartmánech bych navíc doporučila všema deseti – velmi dobrá domluva s panem majitelem, čistý, pěkný pokoj s malou kuchyňkou a koupelnou – my na dovolené víc nepotřebujeme, protože na ubytování se chodíme většinou jen vyspat a vysprchovat.

Během těch 2,5 dne strávených ve Slovinsku jsme stihli společně s pejskama obejít kus jezera Bled včetně koupání v něm a taky super piknikové snídaně na břehu, obejít kus jezera Bohinj – opět včetně koupačky a snídaně v podobě lepeňáku s paštikou a jablíčka. Tady se nám taky stala vtipná příhoda – při procházce kolem jezera jsem u cesty viděla pytlík s psím exkrementem a říkám Nikči: „Vezmi to k tomu našemu, vyhodíme to, jak přijdem ke koši“ Načež se k pytlíku sehnu a u něj leželo 20EUR ve dvou desetieurovkách 😀 Jak to oglosoval ségry snoubenec: „Vaše hovna, naše radost“.

S pejsky se nám taky povedlo dojít k vodopádu Savica (bez koupačky, protože to bylo za plotem a pod kamenným srázem a v dalších článcích zjistíte, že někteří členové naší výpravy se umí zrakvit i na rovném chodníku, netřeba vyhledávat kamenné srázy a přelézat ploty), obejít kus řeky a okolí Sava Bohinjka Bridge a projít se k archeologické památce Emin plavž.

Pejsky jsme ale nechaly taky občas odpočívat a to jsme ještě s Niki prošly Bohinjskou Bistrici, městečko Bled a jedno odpoledne jsme se jen tak povalovaly na pláži u Bohinjského jezera, četly knihy a spálily si u toho ramena.
A pak přišlo úterý, my jsme se brzy ráno zabalili do auta a vydali se na další část naší cesty, směr městečko Punat na Chorvatském ostrově Krk. Ale o tom budu pokračovat zase příště.
Mějte krásné dny a pokud takové nejsou, pamatujte, že vy jste hybatelem toho, aby takové byly.