Roadtrip přes Slovinsko do Chorvatska – část I. – Přípravy

O tom, že bychom chtěly autem do Chorvatska a vzít s sebou, tehdy ještě jedináčka, Baileyse, jsme se bavily už od roku 2019. Jenže pak přišel ko*id, moc se nám nechtělo řešit zbytečně testování a pravidla několika různých zemí pro přejezdy, takže jsme tenhle výlet dost odkládaly. Mezitím k nám taky přibyl Dartíček a chvilku trvalo, než jsme se všichni sžili a nastavili si pravidla společného soužití (o tom určitě taky někdy napíšu) a tak je tady 2023 a my jsme se konečně celá smečka dostali k realizaci nápadu vyrazit společně autem k moři. Určitě je na začátku dobré zmínit že naši psi jsou zvyklí cestovat s námi autem, jezdíme s nimi často a jsou spokojenými spolucestujícími. Kdyby tomu tak nebylo, určitě bych je na takovouto dovolenou nebrala.
Pokud chcete do zahraničí cestovat se psem/psy, v první řadě je určitě důležité si zjistit, jestli vaše plemeno do dané země může – jsou plemena, která jednoduše není povoleno do některých zemí přivážet a to ani na dovolenou. Často se jedná o teriéry typu bull, ale také např. Československý vlčák, pastevecká plemena atd. Pokud víte, že vaše plemeno nebude problém, je důležité mít psa čipovaného, očkovaného proti vzteklině (ale do některých zemí můžou vyžadovat i další očkování) a mít k němu platný pas. Tohle všechno ale pro nás byla samozřejmost, takže naše přípravy začaly trochu jinde.
Naše přípravy totiž začaly koupí nového auta, protože s tím starým by to byl možná zbytečný risk – ale zase třeba větší punk. Kdo ví? Takže, nové auto – VW Golf, r. v. 2015 – bylo doma. Přišlo na řadu vyřešit klec nebo nějaké jiné „připoutání“ psů v autě.
Jelikož odjakživa vozíme psy v kufru, pásy pro nás byly automaticky ze hry. Protože v Rakousku a Slovinsku je povinnost při převozu dvou a více psů mít je oddělené nejen od řidiče, ale také mezi sebou, dvojklec pro nás byla jasná volba. A tady nastal první kámen úrazu – Niki, která často řeší právě ty techničtější věci, se rozhodla, že pro jistotu bude lepší dojet dvojklec odzkoušet a neobjednávat ji rovnou on-line. Zajela tedy ke skvělým BestPet v Říčanech, kde s paní zjistily, že dvojklec se do kufru našeho auta jednoduše asi o centimetr na každé straně nevejde. Co teď? Ano, samozřejmě nás napadlo klec upravit flexou, ale to nám připadalo jako nesmysl. Mohly jsme taky nechat vyrobit dvojklec na míru, ale to nám přijde jako zbytečně velký výdaj na to, že nevíte, kdy vás někdo nabourá a budete znovu měnit auto a tudíž znovu měnit klec.
No, na Dartíčka jsme měly látkovou kennelku, jenže ta se spolu s velkou klecí pro Baileyse do kufru nevešla. Provizorní řešení by bylo sklopit jednu sedačku, na tu dát kennelku a do kufru velkou klec – tím se splňuje, že psi jsou oddělení jak od řidiče, tak od sebe. Ale je to řešení poměrně nepraktické, protože Dartíček stejně musel do kennelky přes kufr a tím vzniká obrovské množství nevyužitého prostoru. Zároveň, když jsme do kufru daly velkou klec na Baileyse, pořád vedle ní zbývalo dost prostoru, kde mohl být uložený Darťa. Ale v rozměrech, které tam vznikly, se žádné přepravky, kennelky ani nic podobného nevyrábí. Jelikož máme ale v životě obrovské štěstí na úžasné lidi, podařilo se nám naši kamarádku Mirku, která patchworkuje, šije a miluje psy, uvrtat do projektu „šití kennelky na míru v šibeničním termínu“. Jak je vidět na fotce, je to práce profesionální, kennelku by nám mohl leckdo závidět a Darťa do ní skáče s radostí. Ten špinavý kufr se nedal žádným filtrem upravit, ale aspoň je vidět ta realita 😊
Když jsme tedy vyřešily problém s uložením psů, mohly jsme sbalit kufry, psy a vyrazit. Ráda bych teď shrnula ještě několik zásad, které při cestování se psy dodržujeme, protože chceme, aby s námi cestovali rádi a aby nikdo z nás neutrpěl žádnou újmu a nemuseli jsme řešit žádné větší nepříjemnosti.

• Cestujeme tak, abychom nejeli v největším horku – naše první část této cesty vedla ke Slovinskému jezeru Bled a měla trvat něco málo přes 6 hodin. Vyráželi jsme cca v 5:30 ráno a příště bychom si klidně o hodinku přivstaly. Ani jedna z nás není noční řidič, ale takhle brzy ráno je to pro nás v pohodě, silnice byly téměř prázdné a psi ještě dospávali noc.
• Vždy s sebou máme hodně vody a samozřejmě misku – to poslední, o co na cestách stojíme, je hledat veterinární pohotovost s přehřátým a dehydrovaným psem
• Cca po 2-3 hodinách jsme stavěly, aby se pejskové prošli, vyvenčili, napili a my jsme se taky rády protáhly a prostřídaly v řízení
• I když jste zvyklí chodit se psem běžně na volno, při těchto venčících zastávkách bych sázela na jistotu vodítka. Pes je v neznámém prostředí, často u silnice či dokonce dálnice a nikdy nevíte, kdy ho něco vyleká. Určitě nechcete ještě před začátkem dovolené řešit psa ztraceného u Rakouské dálnice nebo Slovinské benzinky

Tolik dneska na úvod k našemu tripíku. V pokračování se můžete těšit na to, kde jsme na Slovinsku bydleli, jak ubytování hledáme, jak jsme trávili dny a mnoho dalšího.