Jak vznikla naše „smečka“ – část II. – Jak k nám přišly dvě psí duše

Byly jsme s Nikolkou spolu poměrně krátce, když jsem se stěhovala k ní, z Prahy do maloměsta. Už když jsme diskuzi o sestěhování začaly, při každé příležitosti jsem se ji snažila stočit k tématu „pojďme si rovnou pořídit psa“. Niki občas zmínila, že by chtěla Boxera, já ale věděla, že pokud pes, bude to Bílý Švýcarský ovčák. Jelikož jsem nehodlala čekat, až se dohodneme a po vzoru hesla „Kdo je připraven, není překvapen“, jsem rovnou lustrovala chovatelské stanice Bílých Švýcarských ovčáků a ejhle – jedna z nich měla čerstvě narozená štěňátka po psovi, který se mi moc líbil a kupodivu byli ještě dva volní pejskové. Niki jsem přemluvila, že se pojedeme jenom nezávazně podívat a že když se rozhodneme, že ne, tak se nic neděje. Přijely jsme k chovatelce, která mi byla hned sympatická. Štěňátka se narodila na farmě, kde mimo jiné chovají krávy, koně, prasata a člověk, který zasvětí svůj život farmě a zvířatům, je v mých očích na 99% skvělý člověk (leda by to byl úplný idiot). Hned, jak jsme vešly do místnosti, kde maminka se štěňátky odpočívala a ty maličké tvorečky jsme uviděli, věděla jsem, že odjedeme se zamluveným štěnětem. A když Baileys Nikolce posral ruku, bylo jasné, které štěně bude to naše.
A tak se začal psát společný příběh nás tří. Samozřejmě jsme museli ještě všichni počkat, než bude moct jít Baileysek od maminky, ale na začátku června 2018 jsme si už malýho bílýho lišečka odvážely domů <3

V podstatě druhý den, co jsme si Baileyska přivezly, jsem začala opatrně mluvit o tom, že by bylo super mít třeba i dva pejsky (nebo třináct, já bych je chtěla všechny) a že jestli se nepoohlídnem ještě po jednom bělouškovi. Ale čas plynul a Niki odolávala mému přemlouvání a pádným argumentům. Začal ko*id a já jsem snad ještě víc než dřív sledovala nejen přírůstky v chovatelských stanicích běloušků, ale taky stránky různých útulků a různých psích dočasek. Až na mě jednoho říjnového dne roku 2020 z facebooku Psího Štěstí vykoukl Dartan – zachráněnec z romské osady ze Slovenska. Pejsek s nádherným kukučem, který vypadal (a dodneška vypadá) jako Bernský salašnický pes na nohách jezevčíka. Nikolce jsem ukázala jeho fotku a její laxní reakce: „Hm.“ mi nezabránila, abych Psímu Štěstí napsala. Vyměnili jsme si několik zpráv, já jsem zjistila, že Dartan je v dočasné péči asi 30 minut jízdy autem od nás a tak jsem zapojila všechny přesvědčovací schopnosti a Nikolku umluvila, abychom se druhý den jeli „jen podívat“ – tentokrát rovnou i s Baileyskem. Samozřejmě jsme potřebovali všichni nabýt jistoty, že spolu budou tihle dva pejskové vycházet. Dartíček Baileyska vyštěkal, Baileyse nejvíc štvalo, že nemazlím jeho ale Dartíčka a po asi půlhodinové společné vycházce bylo rozhodnuto, že domů pojedeme ve čtyřech.
A takhle se začal psát příběh nás čtyř. Další rozrůstání smečky zatím neprošlo hlasováním, i když ve svých přesvědčovacích snahách nepolevuju. Ale pravda je, že i s těmihle dvěma chlupáči už máme příhod a zážitků až dost