Jak jsme plánovaly rozlučku se svobodou

Baví mě plánovat program. Ať už jde o naplánování sobotního odpoledne, trasy vycházky nebo jako v tomto případě – plánování víkendové rozlučky se svobodou pro moji ségru. Na tom celém mám nejradši ten pocit, když vidím, že si naplánovaný program všichni užívají a baví je vymyšlené aktivity.

V tomto případě jsem věděla, že nás rozhodně nejede skupina „píčů“ a že bude třeba přijít s něčím zajímavějším než s touláním po jihomoravských vinných sklepích. Zároveň jsme si ale většinou hlasů odhlasovaly jako destinaci Jižní Moravu a to by byl hřích nějaká vína neochutnat.

Rozlučku se svobodou jsem nikdy neplánovala a nevěděla, jak „by správně“ měla probíhat. Naštěstí mě ale na konvence stejně moc neužije a tak jsem si to naplánovala po svém a s tím, že jsem samozřejmě maximálně brala v potaz to, co jsem si myslela, že potěší ségru. Když to zpětně zhodnotím, myslím, že měl celý víkend úspěch a tak jsem si říkala, že by to někomu mohlo sloužit jako inspirace a že teda sepíšu menší článek.

Jak jsem psala, jako destinaci jsme zvolily Jižní Moravu a protože jedna z nás už v minulosti byla ubytovaná ve Štěpánských sklepích, zkusily jsme je poptat na ubytování pro 10 dospělých, jedno bejby a dva psy a vyšlo to na první pokus 🙂

V pátek navečer jsme se teda sešly přímo v ubytování, kde jsme krom plně vybavené kuchyně, ložnic, koupelny a společných prostor měly k dispozici taky velkou zastřešenou terasu s grilem a prostorným posezením. Jelikož bylo celý víkend nádherně, terasu jsme využily na 1000%. Hned v pátek jsme ugrilovaly večeři a po ní následovala vinná degustace s panem Štěpánkem. Pokud byste váhali, zda je to pro vás to pravé, vězte, že jsme měli ve skupině děvče, které tvrdilo, že nepije víno, protože jí nechutná. Po ochutnání prvních dvou vzorečků zahlásila „Tak já jsem asi pila špatné víno, protože tohle je super!“. Zbytek pátečního večera jsme strávily volnou zábavou.

V sobotu jsem brzy ráno vyrazila s pejskama na vycházku na nedalekou rozhlednu Vyšicko – krásné místo, kde je i rozkošný stánek s občerstvením (světe div se, v 7 ráno měl zavřeno 🙂 ) a výhled na vinohrady do všech stran. Po návratu jsme si daly v klidu snídani a na 11h vyrazily na exkurzi do Bylinkového ráje – Sonnentoru. Tu pro takhle větší skupinu doporučuji dopředu objednat/ohlásit, aby pro vás měli místo najednou. Já tam volala asi 3 týdny předem a díky tomu jsme věděly přesný čas, na který přijít a v Sonnentoru s námi počítali. Pokud někdo neznáte, Sonnentor je původně rakouská firma s velkou pobočkou v Čejkovicích, která se zabývá ekologickým pěstováním bylin a kooperací s dalšími ekologickými pěstiteli a zemědělci z celého světa. Následně tyto byliny zpracovávají do čajů, čajových směsí, koření, ale taky výroby éterických olejů a mnoho dalšího. Za mě stojí Sonnentor za návštěvu i v případě, že vám nic z toho neříká – exkurze je skvěle udělaná a obohacující nejen pro dospělé, ale i pro děti a já už teď vím, že až pojedu na Jižní Moravu, půjdu na ni klidně znovu.

Po exkurzi jsme měly rezervaci na oběd ve Wine Bistro Škrobák (pokud vás cestuje takto víc lidí, rezervaci rozhodně doporučuju – nestane se vám pak, že vás hladové nebudou moct usadit), kde si asi půlka skupiny dala velmi odlehčené letní jídlo – svíčkovou. Ještě jsme se vrátily na kafíčko do kavárny v Sonnentoru a pak už se vrátily zpět na ubytování. Jelikož vím, že ségra má ráda kreativní aktivity, ale nepodařilo se mi žádnou vedenou kreativní aktivitu najít nebo zajistit v okolí, předem jsem koupila skleničky, vitrážové barvy na sklo a zbytek odpoledne jsme strávily kreslením na skleničky. Máme tak všechny hezkou památku na krásně strávený víkend.

Aby to ale mělo i ten rozlučkový nádech, měly jsme připravené dvě aktivity:
1. Ségry nastávajícímu manželovi jsem poslala předem sadu otázek o ní, na které mi napsal odpovědi. A Míši jsem pak četla otázky, ona odpovídala a pak jsem jí četla odpovědi jejího nastávajícího.
2. Každá z nás, kromě ségry, jsme předem napsaly dva příběhy, které jsme s Míšou zažily, ale změnily jsme tam naše jméno. Pak se postupně ty příběhy četly a Míša hádala, kdo příběh psal. U toho některé plakaly, ale spíš jsme se dost nasmály. Navíc to vedlo k vyprávění dalších příběhů a zážitků.

A zbytek sobotního večera jsme pak strávily grilováním, povídáním, popíjením vína, domalováváním skleniček a pohodičkou. V neděli ráno jsme se v klidu nasnídaly, pobalily a jely domů.

Možná to pro někoho nebude příklad nejakčnější rozlučky ever, mně šlo hlavně o to, aby si to co nejvíc užila ségra a my s ní a abychom hezky prožily ten společný čas. A to se snad povedlo.