Roadtrip přes Slovinsko do Chorvatska – část III. – Chorvatsko – Punat, Krk a okolí

V úterý brzy ráno jsme se tedy sbalili, naložily jsme s Niki zase všechny věci do auta a vyrazili jsme směr Chorvatsko. Cestou jsme se ještě zastavili projít okolo řeky Sava Bohinjka, aby pejskové byli vyvenčení a vydrželi nám v klidu 3 hodinky jízdy v autě. Jelikož jsme stále neměly vyřešenou situaci s rozepínající se kennelkou a nechtěly jsme riskovat, že nás zastaví policajti a napaří nám pokutu, zastavily jsme ještě v Lublani u nákupního centra a šly projít obchody a hledat nějaké alternativní řešení toho, jak Darťu udržet v kennelce a přitom ji nijak nerozpíchat zavíracíma špendlíkama nebo nerozbít zipy.

Prošly jsme místní domácí potřeby Tedi´s – obchod, kde mají od všeho něco a spoustu toho můžete využít k různým alternativním úpravám čehokoliv a dát prostor kreativitě. My tedy nakonec koupily síť proti komárům, špagátky, takové kovové sponky, které vypadaly, že udrží i člověka visícího ze skály, spínací špendlíky, luka pásky – no, jednoduše vše, co nám přišlo pod ruku a vypadalo, že by nám to mohlo pomoct. Načež jsme v podzemních garážích „ušily“ velmi alternativní síťku (přikládám fotku, která švadleny asi pobouří, ostatní snad aspoň pobaví), kterou jsme ve vší hrdosti upevnily přes vstup do kennelky. Zatímco jsem (poměrně frustrovaně, protože to nebyl žádný jednoduchý křížkový steh, ale každý prošití jsem musela propíchnout drátem, provléct špagát a tak kolem celé síťky) prošívala síť dokola, Niki pejsky napojila, nakrmila, prošli se, takže jsme po umístění mého veledíla na vstup do kennelky všichni v relativním komfortu naskákali do auta a vyrazili… No, dojeli jsme k výjezdové závoře (jediný výjezd z celých garáží), kde Niki ve snaze naskenovat kód, aby nás závora vypustila, upustila lístek. Ten spadl mezi asi 70 dalších lístků, které se pod výjezdovým automatem nacházely. Mezitím, co Niki hledala „náš“ lístek, naštosovala se za nás samozřejmě další auta. Jenže my jsme zjistily, že žádný ze ze země zvednutých lístků nás jednoduše nepustí z garáží i přesto, že mělo být parkovné první 3 hodiny zdarma a my měly ještě hodinu času. Jeden z lístků, který časem odpovídal našemu příjezdu, jsem tedy vzala a běžela hledat parkomat v domnění, že jsme se přehlídly a že tedy musíme zaplatit parkovné. Parkomat jsem našla v druhém patře obchoďáku, lístek naskenovala a zjistila, že „Tento lístek je neplatný pro výjezd z garáží“. Haha. Super. Běžela jsem na informace, slečně vysvětlila situaci, ta naštěstí projevila pochopení, dala mi nějaký náhradní lístek a já běžela zpátky k autu. Jelikož Nikču mezitím vytroubili a nakonec jí všichni uhnuli, aby jim mohla uvolnit cestu, stála s autem kus od výjezdu a hlubokým dechem se snažila uklidnit. Měly jsme teda platný lístek a mohly vyjet směr Chorvatsko.

Kdybyste se tedy s českou SPZ pokoušeli vjet do podzemních garáží v Lublani a ostraha na vás koukala podezíravě, asi jsme tam nezanechaly zrovna nejlepší dojem a dost možná si o nás mysleli, že to bylo poprvé, co jsme se setkaly s automatizovanou obsluhou na parkovišti.

Konečně se nám podařilo z parkoviště vyjet s vítězoslavným pocitem, že jsme překonaly nástrahy místní automatizace a navíc se nám ještě podařilo znemožnit Dartíčkovi vystrkovat hlavu z kennelky. Tento vítězoslavný pocit trval asi celých 153 metrů k první křižovatce, kde už Dartíček zase směle kontroloval provoz zadním okýnkem 😀 Myslím, že to byl taky moment, kdy jsme se vzdaly naděje, že se nám do konce dovolené podaří ten vstup do kennelky nějak zabezpečit. Možná bych taky ještě ráda dovysvětlila, že Darťa do kennelky skáče sám od sebe, rád a když do ní skočí, lehne si tam a odpočívá. Rozhodně není vystresovaný z toho, že ho tam nacpem a dusíme ho tam. Jen je to taková malá Kelišová, co musí pořád vědět, co se kolem něj děje.

Takhle jsme teda po třech hodinách dorazili do městečka Punat na ostrově Krk. Ubytovaní jsme byli v úžasném rodinném B&B La Perla, kde jsme po příjezdu a vyvenčení nechaly pejsky odpočívat a vyrazily na jídlo do naprosto skvělé restaurace Buka. Po krátkém odpočinku na pláži jsme došly pro pejsky a společně jsme se vydali na místní „Dog Beach“ – pláž, která byla přímo určená pro pejskaře a jejich mazlíčky, trochu stranou od „lidských“ pláží, ale možná taky díky tomu jsme tam byli sami. Baileys je velký vodomil a s mořem to byla láska na první šplouchnutí. Darťa je v přístupu k vodě spíš taková „lázeňská panička“, ale vzhledem ke krásným pozvolným vstupům na plážích, ani toto nebyl problém – labužnicky se nechal omývat vlnkami v místě, kde mu voda sahala po bříško a moc si to užil. Všichni jsme se trochu osvěžili koupačkou a unavení ze zážitky nabitého dne se vydali zpět a spát.

Asi bychom to nebyly ani my, kdybychom minimálně jednou za dovolenou nemusely hledat lékárnu – hned druhý den se totiž Niki vzbudila se šílenou rýmou, zřejmě způsobenou hojným klimováním v autě při přesunu předchozího dne. Díky tomu jsme ale hned druhý den objevily krásy městečka Punat, prošly jsme se částí přístavu, nahlídly do centra a odpočívaly na pláži. Naše výlety a dovolené nejsou většinou nabité touhou stihnout navštívit všechny památky a přesný itinerář na každý den s výčtem míst, která nesmíme minout, byste u nás hledali jen těžko. Většinou spíše procházíme místa, kde jsme, bez cíle a bez nutnosti někam se hnát. A tady tomu nebylo jinak.

Za tři dny, které jsme strávili na Krku jsme stihli projít a objet pár pláží okolo Punatu, projít městečko Punat, projít město Krk, trochu si poležet na plážích, ochutnat spoustu mořských specialit, potkat nespočet milých lidí a v pátek jsme se znovu naložili do auta a vyrazili směr Zadar, kde jsme měli strávit druhou a poslední etapu cesty Chorvatskem. Ale o tom zase v příštím článku.