Jak vznikla naše „smečka“ – část I. – Jak jsem se dala dohromady s Nikolkou

Tohle jsme my – z fotky je jasně patrné, že jsme malá a rozmanitá „smečka“ (smečka je v uvozovkách, protože fakticky je smečka uskupení pouze jednoho druhu, což my – zcela zřejmě – nejsme). Rozrůstali jsme se postupně a jelikož tento blog bude převážně o tom, co vše s těmihle svými miláčky zažívám, rozhodla jsem se sepsat příběh o tom, jak jsme se vlastně dali takhle všichni dokupy.
Ráda bych hned na začátek zdůraznila, že tento příběh začíná naprostým klišé – byla jsem spokojená sama, žádnou partnerku jsem nehledala a rozhodně jsem neměla zájem ji hledat v blízké budoucnosti. Měla jsem za sebou bebíčko z bývalýho vztahu, od kterýho jsem tak trochu utekla z Brna do Prahy a chtěla jsem tam tak nějak „začít znovu“.
Pracovala jsem v malé kavárně v centru Prahy. Pro tento příběh je podstatné pouze to, že k nám občas zašel na kafe a posedět bývalý partner jednoho ze spolumajitelů (a to spíš proto, aby bylo vidět, jak ve světě není o náhody nouze a kam nás může dovést jedno zdánlivě nevinně rozhodnutí). Říkejme mu M.
Jednoho květnového dopoledne v roce 2017 přišel M. na brunch s rodiči a sestrou. Když přišli, okamžitě mi v hlavě vytanula otázka: “Jak to asi ti rodiče vstřebali, že mají dvě děti a kluk je gay a holka lesba?“. A hned jsem zeptala svojí šéfové – kamarádky M. – a ona se smíchem říká: „Nene, Nikola není lesba. Žije s klukem, mají spolu domek v malém městě za Prahou.“ Pousmála jsem se a pomyslela si, že můj „gaydar“ asi selhává teda. A kromě toho, že jsem je jako zákazníky obsloužila, jsem jim nevěnovala víc pozornosti.
Uplynuly čtyři měsíce a M. s mamkou, ségrou a babičkou přišli znovu – zase na brunch. Který se nesl ve znamení smíchu, veselí a hlavně několika vypitých kartonů prosecca. Když jsem tuhle skupinku obsluhovala, v duchu jsem se modlila, ať už jdou domů, protože mě ten den ukrutně bolela hlava. Nicméně z brunche odcházeli až se zavíračkou v 7 večer. My jsme pak ještě s kolegou a šéfovou chvilku poseděli, přičemž šéfová v jednu chvíli povídá: „Haha, píše mi M., že Nikola v taxíku lituje, že si na Johy nevzala číslo“. Myslela jsem si, že si dělá srandu a celou situaci přešla. V květnu mi přece řekla, že Nikola má partnera a další kamarádku já rozhodně nepotřebuju.
Nebudu vás napínat, slovo dalo slovo, chvilku nám to trvalo, ale nakonec jsme se daly dohromady a letos v listopadu to bude 6 let, co jsme spolu.